Mají lidé s PFP jinou biomechaniku chůze a běhu než lidé bez bolesti? Je změněná biomechanika příčinou PFP? V novém systematickém přehledu se na tyto otázky zaměřili M. Bazett-Jones a kol. 2023

Komentářem Grega Lehmana se jedná o „další kvalitní důkazy, které nabádají k odklonu od konceptu špatných pohybových vzorů, které prosazuje kineziopatologický model".

Patellofemorální bolest (PFP) je charakterizována bolestí v oblasti patelly během zatížení kolenních flexorů, včetně pohybů při chůzi a běhu. PFP je častá u dospělých i adolescentů, ovlivňuje až 23 % obecné populace a 21 % běžců. Existují důkazy, že PFP negativně ovlivňuje kvalitu života a omezuje fyzickou aktivitu, a že může být potenciálním předchůdcem patellofemorální osteoartrózy. PFP je spojena s mnoha faktory, včetně biomechanických a psychosociálních faktorů a životního stylu. Role biomechaniky v PFP je stále předmětem debaty, nicméně se často uvádí, že může přispět k rozvoji a přetrvávání PFP. 

Autoři prošli téměř 30 000 studií, ze kterých zahrnuli 55 zahrnutých studií (v meta-analýze 49) s 1 300 lidmi s PFP a 1 393 bez bolesti. Dostupné důkazy jsou nízké, až střední úrovně. Pro zajímavost, zpracování těchto dat zabralo autorům 5 let!

Jaké jsou výsledky?

Lidí s PFP se pohybují pomaleji s nižší kadencí a kratší délku kroku. Je u nich pozorován větší kontralatelární pokles pánve a menší flexe kolene. Rozdíly naopak nebyly pozorovány u abdukce kolene a addukce a vnitřní rotace kyčle. Ženy s PFP vykazovaly specifické rozdíly v peak kinematice, a to v podobě větší flexe v kyčli a větší everzi zadní části chodidla. Obecně lidé s PFP mají menší peak moment extenze kolene, což dle autorů může naznačovat důležitost QF.

V oblasti chůze existují 3 prospektivní studie, ze kterých autoři vypracovaly tyto (pouze limitované) závěry:

• Jediný rozdíl byl pozorován u abdukce kyčle, která byla větší. Naopak žádné rozdíly nebyly pozorovány u kadence při běhu, vnitřní rotaci v kyčli a everzi zadní části chodidla.

Jedna studie uvádí jako zvýšený rizikový faktor sílu extenzorů kolene u vojenské populace.

Tato metaanalýza ukazuje, že lidé s PFP nemají větší addukci nebo vnitřní rotaci v kyčli při chůzi, rychlé chůzi nebo běhu ve srovnání s kontrolními osobami bez bolesti. Toto zjištění bylo překvapivé vzhledem k běžnému předpokladu, že zvýšená addukce kyčle a vnitřní rotace vedou ke změně kinematiky tibiofemorálního kloubu a zvýšenému zatížení patelofemorálního kloubu.

Variabilita výsledků addukce a vnitřní rotace kyčle by mohla odrážet kompenzační strategii osob s PFP ke snížení bolesti.

Závěr:

Důkazy o biomechanických vlastnostech chůze a běhu a jejich souvislosti s PFP jsou omezené na nízkou až střední úroveň důkazů. Tato zjištění ukazují, že ve srovnání s kontrolními osobami bez bolesti chodí lidé s PFP pomaleji, s nižší kadencí a zkrácenou délkou kroku, větším kontralaterálním poklesem pánve a nižšími úhly flexe v koleni a momenty extenze v koleni. Větší úhly flexe v kyčli a úhly everze zadní části chodidla byly patrné u žen. Údaje pro vyvození závěrů o mužské populaci byly velmi omezené. 

Zdroj:

BAZETT-JONES, David M., et al. Kinematic and kinetic gait characteristics in people with Patellofemoral Pain: a systematic review and Meta-analysis. Sports Medicine, 2023, 53.2: 519-547.