Vliv asymetrií ve sprintu na výkonnost a zranění u elitních sprinterů

Sprint je základní dovedností v mnoha sportovních disciplínách a jeho technická dokonalost je klíčová pro maximální výkonnost. Optimální technika sprintu zahrnuje komplexní interakci biomechanických faktorů. Zároveň je však běh charakteristický bilaterální asymetrií, což znamená rozdíly v pohybech mezi levou a pravou stranou těla. Tyto rozdíly mohou být způsobeny nerovnováhou v neuromuskulárním nebo skeletálním systému.

Bilaterální asymetrie je obvykle považována za potenciální rizikový faktor z hlediska zranění a je často sledována během rehabilitace, aby se zajistilo obnovení rovnováhy mezi končetinami. Přestože se asymetrie objevuje u většiny sportovců, její vztah k výkonnosti a riziku zranění ve sprintu není dosud jasný. Studie od Haugen a kol., 2018 se proto zaměřila na kvantifikaci asymetrií u elitních sprinterů, jejich potenciální vliv na výkon a vztah k výskytu zranění.

Účastníci:

• Studie se zúčastnilo 22 elitních norských sprinterů (průměrný věk 23 let, nejlepší čas na 100 m: 10,86 ± 0,22 s).
• Testování proběhlo během soutěžní sezóny v halovém prostředí.

Postup měření:

• Každý sportovec provedl 2-3 maximální sprinty na 20 metrů, přičemž kinematické údaje byly zaznamenávány pomocí 3D systému s 21 kamerami (250 Hz).
• Analyzovalo se 6 po sobě jdoucích kroků každého účastníka.

Sledované proměnné:

• délka kroku, frekvence kroku, doba kontaktu se zemí, čas ve vzduchu.
• kinematické úhly dolní končetiny
• horizontální rychlost kotníku a rychlost kroku.

Informace o zraněních:

• Data o zraněních byla sledována rok před a po testování. Analyzována byla pouze středně těžká a těžká zranění, která vedla k minimálně 8 dnům absence.

Výsledky

Přestože asymetrie byly u většiny sprinterů výrazné, nebyly spojeny s výkonem ani výskytem zranění:

• Asymetrie: Více než polovina účastníků vykazovala výraznou asymetrii pro 11 z 14 proměnných, přičemž u všech byla nalezena velká asymetrie alespoň u tří proměnných. Největší rozdíly byly zaznamenány v délce kroku (2,7 %), frekvenci kroku (4 %) a doby kontaktu se zemí (4,2 %).
• Zranění: Nejčastější zranění zahrnovala natažení svalů, zejména hamstringů (49 % všech zranění), přičemž většina nastala během přechodového období mezi přípravou a soutěží. Nebyly nalezeny žádné rozdíly v asymetriích mezi zraněnými a nezraněnými sportovci.

Závěr

Studie ukázala, že kinematické asymetrie jsou běžné u elitních sprinterů a lze je považovat za normu, nikoli za odchylku. Asymetrie neměly významný vliv na výkon ani riziko zranění, což naznačuje, že tyto rozdíly nemusí být z biomechanického hlediska dysfunkční. Autoři doporučují, že budoucí studie by se měly zaměřit na dlouhodobý vliv asymetrií na výkon a možné souvislosti s jinými faktory zranění, jako je celková zátěž během tréninku. Zmíněné typy zranění jsou multifaktoriální a proto nemusí být snadné identifikovat pouze jeden z nich.

Zdroj:

HAUGEN, Thomas, et al. Kinematic stride cycle asymmetry is not associated with sprint performance and injury prevalence in athletic sprinters. Scandinavian journal of medicine & science in sports, 2018, 28.3: 1001-1008.