Obrovské množství výzkumů zkoumalo účinky strečinku na rozsah pohybu (ROM). Zatímco statický strečink je z dlouhodobého hlediska účinnější při zvyšování ROM, dynamický a statický strečink jsou podobně účinné při akutní aplikaci. Dvě hlavní vysvětlení zvýšení flexibility po protažení zahrnují neurofyziologické změny a morfologické nebo strukturální efekty.

Výzkumy ukazují, že akutní a chronické zlepšení ROM lze přičíst neurofyziologickým změnám, které mění práh bolesti. Například studie potvrzují, že strečink zvyšuje toleranci na dané protažení a může snižovat vnímané nepohodlí. Další studie naznačují, že strečink může mít i morfologické/strukturální efekty, jako jsou adaptace svalů a šlach. Snížení mechanické tuhosti umožňuje větší prodloužení svalů a šlach, což následně zvyšuje ROM. Systematické přehledy ukazují, že dlouhodobý statický strečink snižuje svalovou ztuhlost a akutní tuhost svalově-šlachové jednotky.

Většina výzkumů se zaměřovala na struktury svalů a šlach. Jen málo výzkumů zkoumá dopady strečinku na hlubokou vrstvu fascií. Fascie může měnit svoji tuhost prostřednictvím regulace aktivity kontraktilních buněk, tixotropního chování tkáně (její viskozita se mění - snižuje - v závislosti na mechanickém stresu) a kolísáním obsahu vody.

Zajímavým údajem je, že fascie jsou bohatě protkané nervovými zakončeními. Hluboké fascie v oblasti spodní části zad a dolních končetin mají 3x větší hustotu, než pod nimi ležící svaly. To otestoval Schilder a kol., 2014, kteří aplikovali provokační látku do jednotlivých tkání. Silnější bolesti byly opravdu vnímány z oblasti fascií. Vědci tedy vychází z toho, že pokud má fascie schopnost měnit svoji tuhost a zároveň je velmi senzitivní na bolestivé podněty, může hrát značnou roli při strečinku.

Werneke a kol. (2024) jsou první vědci, kteří se rozhodli zkoumat účinky strečinku na mechanické vlastnosti fascií.

V jejich studii byly zkoumány tři skupiny:

• 5 minut statického strečinku lýtek (STAT)
• 5 minut dynamického strečinku lýtek (DYN)
• 5 minut neaktivní kontrolní skupina (CON)

Použili ultrazvukovou elastografii k měření tuhosti měkkých tkání před a po intervencích. Zároveň byl zkoumán rozsah pohybu (ROM) v kotníku pomocí goniometru a testu dávání kolene ke stěně. Mezi jednotlivými intervencemi měli účastníci vždy 2 dny volna.

Výsledky ukázaly, že jak statický, tak dynamický strečink snížily tuhost fascie i kosterního svalstva. Statický strečink měl o něco větší účinky na tuhost a ROM ve srovnání s dynamickým strečinkem.

Dřívější studie (Wilke a kol., 2022) ukázaly, že fascie dobře reaguje na mechanické stimuly. Zjistili, že maximální excentrické cvičení ovlivňuje hluboké fascie (změna tuhosti a nárůst tloušťky), zatímco sval zůstává nedotčen. V této studii nebyly zjištěny rozdíly ve změně tuhosti svalů a fascií, což vedlo k polemice, že excentrické zatížení, nikoliv strečink, by mohlo selektivně stimulovat hlubokou fascii.

Primárním faktorem pro zvýšení ROM jsou nervové mechanismy. Studie neprokázala, že by změny svalové tuhosti souvisely se změnami ROM, ale našla korelaci mezi snížením tuhosti fascie a zlepšením ROM, i když byla malá. Toto zjištění souvisí s vysokou senzorickou kapacitou fascie. Vědci však zmiňují, že je třeba dalšího výzkumu k potvrzení této teze.

Pro cílený vliv na hluboké fascie je třeba rozlišovat mezi krátkodobými a dlouhodobými intervencemi. Zatímco strečink může mít akutní dopady na fascii (tuhost), dlouhodobé změny vyžadují dlouhodobé zatížení, jako jsou dynamické pohyby a skákání, které spouštějí fasciální rekonstrukci. Remodelace kolagenu se děje spíše v dlouhodobém horizontu, podobně jako u jiných tkání.

Zdroj:

WARNEKE, Konstantin, et al. The effects of static and dynamic stretching on deep fascia stiffness: a randomized, controlled cross-over study. European Journal of Applied Physiology, 2024, 1-10.