Tento článek shrnuje závěry aktuálního "living review", publikovaného v roce 2025 v časopise PLOS ONE s názvem „The mechanisms of manual therapy: A living review of systematic, narrative, and scoping reviews“. Autoři –⁠ včetně Chada Cooka –⁠ zde analyzují 62 přehledových studií (systematických, narativních a scoping review), které mapují jednotlivé mechanismy spojené s prováděním manuální terapie (manual therapy, MT). Cílem bylo zjistit, jaké fyziologické, neurologické, imunitní, hormonální či biomechanické procesy mohou MT spouštět, a do jaké míry jsou tyto mechanismy podloženy kvalitními důkazy.

1. Biomechanické mechanismy (Biomechanical mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká kvalita
Závěr: Slabá a nekonzistentní podpora, přeceňovaný model

Tradiční biomechanický model manuální terapie – tedy představa, že „něco je posunuté a my to srovnáme“ – není podpořen kvalitními důkazy.

Co víme z dostupných přehledových studií:

• Změna pozice kloubu byla popsána v několika přehledech, ale neexistuje důkaz, že by tato změna vedla ke zmírnění bolesti nebo zlepšení funkce.

• Změny meziobratlových plotének (např. zvýšená difuze tekutin) byly pozorovány, ale pouze dva přehledy naznačují možnou souvislost s klinickým zlepšením –a to i na základě slabších a nekonzistentních dat.

• Změny viskoelasticity měkkých tkání (svaly, fascie) byly rovněž zaznamenány, ale není jasné, jestli mají skutečný vliv na výsledky terapie, nebo zda jde pouze o vedlejší (a pravděpodobně nepodstatný) efekt.

Ano, nějaké fyzikální změny po MT nastávají. Ale dostupná data neukazují, že právě tyto biomechanické změny jsou důvodem, proč se pacienti cítí lépe. Ve světle současných důkazů je biomechanický model nedostatečný jako hlavní vysvětlení účinků manuální terapie.

2. Neurovaskulární mechanismy (Neurovascular mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká až střední
Závěr: Něco se děje, ale je to velmi variabilní

Autonomní nervový systém (ANS) reaguje na manuální terapii, ale jak přesně? To zatím nevíme.

• Některé studie ukazují sympatickou aktivaci, jiné inhibici, záleží na intenzitě a typu techniky.

• Vodivost kůže stoupá, což může být znak aktivace ANS.

• Tělesná teplota nebo srdeční variabilita ukazují nepravidelné nebo nevýznamné změny.

Závěr: Neurovaskulární odpovědi jsou reálné, ale nelze z nich vyvodit kauzální vztah ke klinickému zlepšení.

3. Neurologické mechanismy (Neurological mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká až střední
Závěr: Nejslibnější oblast, hlavně v souvislosti s bolestí

Tady to začíná být zajímavé – a taky to začíná dávat smysl.

• Zvyšuje se práh bolesti na tlak (PPT) po aplikaci MT – lokálně i vzdáleně.

• Některé studie ukazují změny v EEG, cerebrálním prokrvení a vodivosti nervů.

• Efekty jako conditioned pain modulation (CPM) a temporal summation (TS) byly mírně ovlivněny –⁠ tedy známky toho, že mozek „tlumí“ bolest efektivněji.

Pozor: Nevíme, jestli tyto změny vedou k dlouhodobému zlepšení – zatím je to víc o hypotézách než jasných závěrech.

4. Neurotransmitery a neuropeptidy (Neurotransmitter and neuropeptide mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká až střední
Závěr: Změny existují, ale nejsou unikátní pro MT

• Po MT stoupají hladiny oxytocinu, β-endorfinů i substance P.

• Někdy se tyto změny liší podle typu techniky (masáž vs. manipulace).

• Katecholaminy (adrenalin, noradrenalin) se většinou nemění významně.

Závěr: Změny tu jsou, ale nejsou výlučné pro MT. Může jít o běžné odpovědi na dotek, pozornost, nebo jiný kontext.

5. Neuroimunitní mechanismy (Neuroimmune mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká až nízká
Závěr: Biologicky plausibilní, ale klinicky nejisté

• Některé studie ukazují snížení prozánětlivých cytokinů (např. TNF-α) a zvýšení protizánětlivých (např. IL-10).

• Ovlivněna může být i aktivita leukocytů, NK buněk a hladiny imunoglobulinů.

Otázka: Je to důležité? Nevíme. Tyto změny nejsou specifické pro MT a jejich význam pro imunitní zdraví není jasný.

6. Neuroendokrinní mechanismy (Neuroendocrine mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká až nízká
Závěr: ⚖️ Cortisol se mění… někdy

• Některé studie ukazují pokles kortizolu po MT, jiné nikoliv.

• Efekty jsou často malé a není jasné, jestli přetrvávají nebo souvisí s klinickým efektem.

Závěr: Je tu potenciál, ale chybí jasné důkazy a propojení s klinickými výsledky.

7. Neuromuskulární mechanismy (Neuromuscular mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká až nízká
Závěr: Změny ve svalové aktivitě existují, ale nejsou rozhodující

• Změny v EMG, rekrutaci svalů a maximální kontrakci byly pozorovány.

• Efekty ale závisí na konkrétním segmentu a použité technice.

Pointa: Zajímavé fyziologické reakce, ale nevíme, jestli mají klinický dopad.

8. Ostatní mechanismy (Other mechanisms)

Úroveň důkazů: Kriticky nízká
Závěr: Zajímavé, ale zatím mimo hlavní proud

• Zlepšení některých plicních funkcí (např. FEV1), ale ne VO2 max.

• Studie o genové expresi, mitochondriích nebo funkci střev – spíš hypotézy než použitelné závěry.

Závěrečné shrnutí:

Manuální terapie funguje – ale ne tak, jak jsme si mysleli.

• Místo "uvolnění blokády" se zřejmě aktivuje komplexní multisystémová odpověď.

• Největší důkazní síla leží v oblasti neurologických změn a modulace bolesti.

• Biomechanické vysvětlení? Zastaralé. Potřebujeme moderní narativy.

• Kontekt a vztah terapeut–pacient hrají obrovskou roli.

Doporučení pro praxi:

• MT nejsou zázrak, ale mohou pomoci.

• Neprodávejme příběhy o „nápravě kloubů“. Místo toho mluvme o dočasné změně senzitivity, pohybové variabilitě, důvěře v pohyb a dotek.

• Kombinujme s edukací, aktivní terapií a psychosociálním přístupem.

Je důležité si uvědomit, že mechanismů účinku manuální terapie existuje celá řada – od neurofyziologických přes imunitní až po hormonální. Článek ukazuje, že většina těchto mechanizmů má zatím jen slabou až střední úroveň důkazů, a žádný z nich nelze označit za jediný nebo hlavní. Přesto je zcela zřejmé, že účinek MT nelze zredukovat jen na biomechanický model, který je nejčastěji prezentován v běžné praxi, ale současná data ho nepodporují.

Spíše než o jednoduchý kauzální vztah mezi technikou a výsledkem se pravděpodobně jedná o kombinaci více systémových reakcí, které jsou ovlivněny i kontekstem, očekáváním, vztahem s terapeutem a individuální odpovědí pacienta.

Proto bychom měli přestat hledat jeden "správný" mechanismus a místo toho akceptovat komplexitu lidského těla a reakce na terapeutický dotek – s vědeckým respektem, ale i klinickým pragmatismem.

 Zajímají Vás manuální techniky? Zkuste zvážit náš dvoudenní prezenční kurz.

Pokud chcete vše podrobněji, nebo si informace z výzkumu vyložit po svém, koukněte na originální článek ve zdroji zde:

KETER, Damian L., et al. The mechanisms of manual therapy: A living review of systematic, narrative, and scoping reviews. PloS one, 2025, 20.3: e0319586.