Dříve jsme si mysleli, že fyzická aktivita může škodit meziobratlovým ploténkám, nebo že mají určitý počet cyklů, než se poškodí, podobně jako součástka u auta. V dnešním příspěvku si představíme 2 studie z loňského roku (2020), které zkoumaly pozitivní/negativní dopady fyzické (ne)aktivity na meziobratlové disky.

První studie zkoumala 308 sportovců (baseball, plavání, basketbal, kendo, fotbal a běh) s průměrným věkem 19 let. Dále zahrnovala 71 nesportujících účastníků v kontrolní skupině. Ploténky byly posuzovány pomocí poměru jejich výšky k výšce obratlového těla (hypertrofie disku) a poměru intenzity signálu v jádře k intenzitě signálu v prstenci (hydratace jádra disku) na MRI. Výsledná data naznačují, že sporty (především ty náročnější na páteř - nejlépe dopadl basket a fotbal) mohou být u mladých sportovců spojeny s příznivými adaptacemi meziobratlových plotének. V souladu s důkazy o dalších tkáních (svaly a kosti) tato studie doplňuje důkazy o tom, že specifické typy zátěže mohou příznivě modulovat vlastnosti bederních plotének.

Druhá studie zkoumala celkem 385 osob v průměrném věku: 56 let.

• 113 osob cvičilo pravidelně nejméně 2 hodiny týdně
• 118 cvičilo pravidelně 1 hodinu týdně
• 57 nepravidelně asi 1 hodinu týdně
• 97 necvičilo

Z této studie vzešla data, naznačující že nízká fyzická aktivita po dobu 14 let koreluje s nárůstem degenerace meziobratlových plotének hrudní a bederní páteře. Studie zároveň nezjistila statisticky významnou souvislost mezi degenerací disků a fyzickou prací, chůzí nebo jízdou na kole. 

Zdroje:

1) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32691862/

2) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32360761/