Bezkontaktní poranění předního zkříženého vazu (ACL) je u žen v týmových sportech až osmkrát častější než u mužů. Toto poranění je multifaktoriální, avšak programy pro prevenci tohoto poranění ukazují snížení rizika o 40 až 70 %. Jedním z hlavních mechanismů těchto programů je změna biomechaniky dolních končetin. Je však tato domněnka správná? Tuto otázku zkoumali Lima a kol. (2023) ve svém systematickém přehledu s metaanalýzou randomizovaných kontrolovaných studií. Studie zahrnula 16 výzkumů s téměř 1000 účastnicemi. Účastnice v experimentální skupině absolvovaly „programy prevence poranění“ (multimodální intervence zaměřené na sílu, rovnováhu a stabilitu) a byly porovnávány s kontrolní skupinou (obvyklý trénink nebo vyčkávací přístup).
Výsledky:
Autoři uvádějí, že důkazy s velmi nízkou jistotou naznačují, že programy prevence zranění mohou zvýšit úhel flexe kolene při dynamických úkonech (skoky a dopady) ve srovnání s vyčkávacím přístupem. Poranění ACL často dochází v téměř plné extenzi kolene, takže (pod)vědomé ovlivnění velikosti flexe by mohlo být jedním z mechanismů účinnosti těchto programů. Dále však autoři na základě důkazů s nízkou až velmi nízkou jistotou uvádějí, že programy prevence poranění nemají žádný vliv na další biomechanické proměnné dolních končetin. Z toho vyplývá, že výhody těchto programů mohou být zprostředkovány jinými faktory, než je očekávaná změna biomechaniky dolních končetin.
Zamyšlení:
Jedním z často zmiňovaných biomechanických faktorů přispívajících k poranění ACL je valgozita kolene. Tento faktor se však obecně nepotvrzuje jako rizikový. Nové vědecké důkazy dokonce naznačují, že pozorovaná valgozita u poraněných sportovců je důsledkem, nikoliv příčinou poranění předního zkříženého vazu. Ale o tom zase někdy příště.
Zdroj:
LIMA, Y., et al. Injury prevention programs fail to change most lower limb kinematics and kinetics in female team court-and-field sports: A systematic review and meta-analysis of randomised trials. Journal of Science and Medicine in Sport, 2023, 26: S102.
