Tato otázka často zazní v ordinacích fyzioterapeutů, odpovědi se ale mnohdy různí a laický názor bývá obvykle nepřesný. Pojďme se podívat, jaký je současný pohled vědy na svalové křeče vyvolané cvičením.
Svalové křeče jsou relativně častým problémem, který se objevuje hlavně u vytrvalostních sportů. A i když byly poprvé popsány již před více než 100 lety (4), jejich příčina zůstává nejasná. V současné době jsou nejvíce zmiňované dvě hypotézy vzniku křečí: 1) ztráta elektrolytů a dehydratace organismu, 2) změněná neuromuskulární kontrola svalu.
První hypotéza, ač je všeobecně více známá, nemá ve vědecké literatuře téměř žádné podepření. Vychází hlavně z případových studií, kdy křeče byly původně přisuzovány zvýšené okolní teplotě, nebo vlhkosti vzduchu a následné dehydrataci. Studie na toto téma ale neprokázaly souvislost mezi vznikem křeči a vyšší teplotou okolí, nebo vyšší teplotou tělesného jádra (5). Naopak byly pozorovány křeče i u plavců vystavených nízké teplotě (6).
Předpokládalo se, že by v etiologii křečí mohli hrát roli i změněné koncentrace elektrolytů v krvi, například chloru, draslíku, hořčíku nebo vápníku. Byla provedena řada studií, které zkoumaly hladiny těchto elektrolytů u vytrvalostních sportovců před a po sportovní činnosti a nebyly nalezeny žádné rozdíly mezi těmi, u kterých se rozvinula křeč a těmi, u kterých ne. Navíc u sportovců, kteří měli během závodu křeče, nebyla naměřena rozdílná koncentrace elektrolytů před křečemi a ihned po jejich odeznění. Malý rozdíl byl pozorován v koncentraci sodíku v krvi (natrémie), nicméně u obou skupin sportovců byla jeho hladina ve fyziologické normě a nelze ji přisuzovat klinickou významnost (5, 7, 8). Bylo sice dokázáno, že experimentálně navozená hyponatrémie způsobuje generalizované křeče, nicméně jelikož je i u netrénovaných jedinců pot vždy hypotonický, dochází během zátěže naopak k vzestupu koncentrace sodíku v krvi.
K této hypotéze také vyvstává několik nezodpovězených otázek. Kdyby se jednalo o systémový problém, jak je možné, že by křeče nepostihovaly celé tělo a trvaly pouze 1 – 3 minuty? A dále, jak by mohl strečink svalu nebo odpočinek pomáhat, kdyby příčina byla v nedostatku určitého minerálu?
Druhá hypotéza předpokládá, že za křečemi stojí změněná neuromuskulární kontrola, v důsledku únavy svalu. Pro tuto teorii hovoří fakt, že frekvence výskytu křečí koreluje se subjektivně udávanou intenzitou zátěže u vytrvalostních sportovců (9) a také možnost uměle vyvolat křeč elektrickým stimulováním aferentních vláken ze svalových vřetýnek (Ia) (10). Zajímavé je, že ke křečím dochází častěji při aktivaci svalu ve zkrácení, je to nejspíše vlivem menšího napětí ve svalové šlaše a tím i menší aktivitou inhibičních aferentních signálů z Golgiho šlachových tělísek. Naopak se dá tohoto fenoménu využít při terapii křečí, kdy sval pasivně protáhneme a tím podráždíme i Golgiho šlachová tělíska (11). Jistou roli budou nejspíše hrát v etiologii křečí i myofasciální trigger pointy (MTrPs). Bylo dokázáno, že po uvolnění MTrPs v lýtkových svalech suchou jehlou došlo k výrazné úpravě nočních křečí v lýtkách (nocturnal calf cramps) (12) a také, že podrážděním latentních MTrPs se dají vyvolat křeče (13).
A jaký je Váš názor? Funguje Vám u Vaších klientů povolení MTrPs na snížení výskytu křečí?
Za inspiraci děkuji MUDr. Michalu Procházkovi
Přehledové studie
1) http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0765159714001026
2) http://bjsm.bmj.com/content/43/6/401
3) http://www.stadiumclinic.com.au/pdf/exercise-associated-muscle-cramps.pdf
Zdroje:
4) http://jama.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=428590
5) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3735481
6) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2607954
7) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15273192
8) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16015122
9) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21148567
10) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7953602
11) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8434879
12) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25567819
13) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18317742
