Redefinice funkce jednoho z největších svalů dolní končetiny ve světle nových důkazů

Adduktory kyčle se v klinické praxi objevují pravidelně — ať už při řešení bolestí třísel, u sportovců s „nataženým tříslem“ nebo při práci s pacienty po totální endoprotéze. V centru pozornosti však často stojí skupina jako celek. Jeden sval ale dlouhodobě uniká přesnému biomechanickému popisu: m. adductor magnus (AM). Anatomicky masivní, funkčně nejasný. Nese v názvu „adductor“, ale nové důkazy naznačují, že jsme možná dlouhou dobu podceňovali jeho hlavní funkci.

Díky dvěma nedávným studiím — jedné elektromyografické (Benn et al., 2018) a jedné morfologické pomocí DTI (Takahashi et al., 2025) — máme dnes mnohem jasnější představu o tom, jak AM v těle člověka skutečně funguje. Tyto poznatky by měly změnit nejen naše biomechanické modely, ale hlavně to, jak s tímto svalem pracujeme v klinické praxi.

Co vlastně dělá adductor magnus?

V učebnicích je AM prezentován především jako adduktor kyčle. Některé zdroje zmiňují jeho zapojení i do extenze nebo rotací, ale shoda v literatuře chybí. Tato nejasnost částečně pramení z anatomické složitosti svalu — AM je obrovský, hluboko uložený sval s více částmi a různou inervací (obturatorní a tibiální větve).

Klíčové otázky jsou:

• Je AM skutečně primárně adduktor?

• Nebo je jeho hlavní funkcí extenze kyčle?

Díky dvěma výše zmíněným studiím nyní máme data, která nám umožňují tyto otázky adresovat konkrétněji.

Co nám ukázala elektromyografie? (Benn et al., 2018)

Tato studie použila ultrazvukem navigované fine-wire EMG k hodnocení aktivity proximální a distální části svalu AM při maximálních izometrických kontrakcích do osmi směrů pohybu. Měření probíhalo při třech různých úhlech flexe kyčle: 0°, 45° a 90°.

Hlavní zjištění:

• Obě části svalu vykazovaly nejvyšší aktivitu při extenzi kyčle v neutrální pozici (0° flexe). Proximální část dosahovala až 100 % MVIC.

• Proximální část byla také výrazně aktivní do addukce v 0° flexe, avšak její aktivita do addukce výrazně klesala při 45° a 90° flexe kyčle.

• Distální část se naopak aktivovala nejvíce při vnitřní rotaci, bez ohledu na úhel flexe kyčle.

• Největší rozdíly mezi proximální a distální částí byly patrné při rotacích v transverzální rovině, kde se svalové segmenty chovaly funkčně odlišně.

Z hlediska klinické interpretace to znamená, že adductor magnus není funkčně jednotný sval – jeho různé části se aktivují specificky v závislosti na směru a úhlu pohybu v kyčelním kloubu.

Co ukázala morfologie a DTI? (Takahashi et al., 2025)

Druhá studie šla hlouběji do strukturálního uspořádání svalu. Autoři použili diffusion tensor imaging (DTI) k analýze architektury vláken adductor magnus in vivo a odhadli jeho schopnost generovat moment síly (tzv. potential torque) ve třech rovinách pohybu: sagitální (extenze), frontální (addukce) a transverzální (rotace).

Klíčová zjištění:

• Potenciální moment síly pro extenzi kyčle byl více než dvojnásobný oproti addukci.

• Největší části svalu (posteriorní a anterodistální segmenty), které dohromady tvoří přes 80 % objemu i fyziologického průřezu (PCSA), měly: delší momentové rameno pro extenzi než pro addukci, a díky své orientaci i větší mechanickou výhodu pro extenzi.

• Tyto strukturální vlastnosti navíc odpovídaly skutečně naměřené síle při izometrické extenzi kyčle pomocí dynamometru. Jinými slovy — AM nejen že „vypadá“ jako extenzor, ale reálně se tak i chová.

Poznámka: Přesný podíl AM na extenzi nebylo možné oddělit od přispění gluteálních svalů nebo hamstringů, protože nebyla použita EMG při dynamometrii. I tak ale silná shoda mezi architekturou a měřenou silou potvrzuje jeho roli jako významného extenzoru kyčle.

Autoři tak došli k závěru: AM je v živém těle především extenzor, nikoli adduktor. Jeho velikost a orientace nejsou evolučně dané potřebou stabilizace ve frontální rovině, ale spíše výkonnou stabilizací a akcelerací v rovině sagitální, například při běhu.

Klinická implikace: proč na tom záleží?

• Bolesti zadní části stehna? Mnohdy může jít právě o AM, například místo hamstringů.

• Ztráta síly  do extenze po TEP kyčle? Pracujeme s gluteálními svaly, ale možná zanedbáváme/nezmiňujeme klíčového „skrytého hráče“.

Ve světle těchto dat by měl mít AM místo mezi hlavními extenzory kyčle, a to jak při diagnostice, tak při cíleném posilování nebo neuromuskulární reedukaci.

Navíc, rozdílná aktivace proximálních a distálních vláken (EMG) může pomoci přesněji cílit cviky:

• Proximální část lépe reaguje na addukci v neutrálu,

• Distální část se aktivuje při vnitřní rotaci a extenzi.

Závěr

Adductor magnus si možná zaslouží (dle Takashi a kol., 2025) nové jméno: "Extensor magnus", které by lépe reflektovalo jeho dominantní roli v lokomoci moderního člověka.

Ve světle nových důkazů bychom měli:

• přestat uvažovat o AM především jako o adduktoru,

• zahrnout jeho extenzní funkci do rehabilitačních protokolů,

• a vnímat jeho komplexní segmentální chování při plánování cviků.

Citace

Benn, M.L., Pizzari, T., Rath, L., Tucker, K., & Semciw, A.I. (2018). Adductor Magnus: An EMG Investigation into Proximal and Distal Portions and Direction Specific Action. Clinical Anatomy, 31(4), 535–543. https://doi.org/10.1002/ca.23068

Takahashi, K., Tozawa, H., Kawama, R., & Wakahara, T. (2025). Redefining muscular action: Human “adductor” magnus is designed to act primarily for hip “extension” rather than adduction in living young individuals. Journal of Applied Physiology.