Během dlouhé řady let bylo mezi vědci a kliniky přijímáno, že lidé s plochou nohou mají mnohem vyšší riziko muskuloskeletálního poranění a to jak při sportovních aktivitách i běžných denních činnostech. Ačkoliv tato hypotéza byla představena už dávno, znovu ožila v druhé polovině 20. století díky práci Roota a jeho kolegů (1977). Tito autoři propagovali pojem "ideálních nohou", podle kterého byla chodidla, jež nesplňovala striktní normy, označena za odchylková, méně efektivní a náchylnější k zranění kvůli různým biomechanickým kompenzacím. Tento koncept se stal klíčovým prvkem ve výukových osnovách nejen v oblasti fyzioterapie. V důsledku toho stále trvá přesvědčení, že ploché nohy znamenají značný rizikový faktor pro poruchy pohybového aparátu. Na tento předpoklad navazuje zdání potřeby léčby, i když symptomy například nejsou přítomny.
Plochonoží a poranění pohybového aparátu
Oproti výše zmíněné teorii vědci uvádí dvě metaanalýzy s pouze slabou souvislostí mezi plochou nohou a mediálním tibiálním stresovým syndromem (MTSS), patelofemorálním bolestivým syndromem (PFP) a nespecifickým poraněním z přetížení dolních končetin, a žádnou souvislost s dalšími zkoumanými stavy. Vědci dále uvádí jeden systematický přehled a jednu metaanalýzu, které odhalují, že plochá noha není rizikovým faktorem zranění, souvisejících s běháním. Tyto výzkumy zpochybňují názor, že plochá noha je podstatným rizikovým faktorem pro celou řadu muskuloskeletálních obtíží.
„Utvrzování myšlenky, že ploché nohy jsou důležitým rizikovým faktorem muskuloskeletálních poruch, které je třeba léčit, značně brání přenosu poznatků na zdravotníky a pacienty.“
Informací z „šedé literatury“, odborných webových stránek a dalších médií stále často naznačují, že ploché nohy jsou důležitým rizikovým faktorem zranění, nebo ještě hůře, že vyžadují léčbu, i když jsou pacienti bez příznaků. Tato situace bohužel často vede ke zbytečným zákrokům u asymptomatických plochých nohou (např. ortézy, obuv pro kontrolu pohybu), což u pacientů vyvolává různé obavy. Snížení tohoto nadměrného diagnostikování je tedy stává zásadní prioritou, uvádí autoři. Jak zdravotníci, tak vědci by měli lépe rozlišovat mezi benigními anatomickými variabilitami chodidla a potenciálně škodlivými stavy. To může hrát roli při snižování nadměrného diagnostikování asymptomatické ploché nohy. Nadměrné diagnostikování totiž často vede k nadměrné léčbě se zbytečnými intervencemi. Tím by se měly snížit obavy pacientů ze „zdravé anatomické variability“.
Hodnocení chodidla ve výzkumu a v praxi
I když se ukázalo, že ploché nohy jsou jen slabým rizikovým faktorem pro muskuloskeletální zranění, stále existují případy, kdy je nutné morfologii nohou ve výzkumu nebo v klinickém kontextu hodnotit. Například získaná plochá noha je typická pro pokročilá stádia dysfunkce zadní holenní šlachy. V tomto případě je relevantní posoudit morfologii chodidla u jedinců s touto dysfunkcí, aby se určila úroveň zranění a zhodnotila progrese. Vzhledem k možnosti nadměrné diagnostiky plochých nohou je však nezbytné změnit náš obecný přístup k poranění pohybového aparátu. Místo toho, abychom se zaměřovali pouze na morfologii chodidla, musíme brát v úvahu komplexní škálu faktorů, které přispívají k muskuloskeletálním poruchám.
Závěr
„Asymptomatická plochá noha obvykle není deformitou, která by vyžadovala pozornost zdravotníků. Na základě současných poznatků je určování typu chodidla pacientů za účelem vyhodnocení rizika vzniku poranění neefektivní a kontraproduktivní. Místo toho by ploché nohy měly být považovány za zdravé anatomické variability. Je nezbytné opustit zastaralou představu, že plochá noha je problematická a způsobuje, že jedinci jsou vystaveni vysokému riziku vzniku muskuloskeletálních poranění. Je načase změnit pohled a přístup k významu plochých nohou a uznat jejich přirozenou rozmanitost v kontextu celkového zdraví.“
O pozici nohy, výkonu a poranění kotníku jsme se blíže bavili v našem online workshopu zde.
Zdroj:
MOISAN, Gabriel; GRIFFITHS, Ian; CHICOINE, Dominic. Flat feet: deformities or healthy anatomical variants?. British Journal of Sports Medicine, 2023.
https://bjsm.bmj.com/content/early/2023/08/16/bjsports-2023-107183.abstract
