Pro chronické bolesti zad bylo tradičně předepisováno korekční cvičení, založené na dysfunkčním pohybu. Sem můžeme zařadit různé metody, které cílí na střed těla (core) za účelem zlepšení svalové koordinace. Současné chápání bolesti naopak vnímá bolest, jako "zážitek" ovlivněný řadou biopsychosociálních faktorů. V rámci tohoto přístupu se setkáváme s indikací více obecných cvičení celého těla. Aktuálně neexistuje shoda na tom, které cvičení, či jeho dávkování je nejlepší, stále rostoucí důkazy potvrzují multifaktoriální povahu bolesti. Proto přístupy cvičení s cílen „nápravy“, či „opravy“ nejdou ruku v ruce se zmíněným biopsychosociálním modelem.

"Korekční cvičení jsou podobně účinná, jako obecná cvičení či individualizované programy."

Jak ale tyto programy působí na lidi? Lidé mohou vnímat korekční programy zaměřené na trup jako předpis na řešení mechanických faktorů souvisejících se svaly trupu - mnohdy totiž již mají nějaká patoanatomická přesvědčení o jejich bolesti. Tato přesvědčení mohou ovlivnit jak chování, tak zotavení pacientů. Pro fyzioterapeuty je tedy důležité to, jak zvolené cvičení pacient vnímá v kontextu s etiologií CLBP. 

"Tak dlouho jsme lidem říkali, že mají... špatné svalové souhry, slabý core, anteverzi pánve, špatné držení těla,... až tomu začali věřit."

Naopak obecná cvičení mohou být pacienty s CLBP negativně vnímána, neboť pohyby, jako je flexe páteře jsou mnohdy byť neopodstatněně démonizovány. Existují důkazy o tom, že lidé s CLBP mohou benefitovat ze cvičení jako jsou mrtvé tahy, které snižují strach z pohybu. Je však zapotřebí edukace, která doplní zvolená cvičení založená na postupné progresi a vystavování se zátěži/pohybu.

Jak lidé s chronickou bolestí zad (CLBP) vnímají specifická a obecná cvičení?

Natoli a kol., 2024 v nové studii zkoumali přesvědčení účastníků  s chronickou bolestí zad (celkem 94). Účastníci hodnotili následující cvičení bez další edukace:

• 5 specifických
• 5 obecných

přičemž vždy na obrázku viděli počáteční a koncový pod pohybu.

 Obrázek se specifickými cvičeními na střed těla:

Obrázek s obecnými cvičeními:

Následně jim byly položeny ještě 3 otázky, přičemž u 2 z nich byly předloženy i specifické, či obecné cviky s otázkou: „Pokud jde o předložených 5 cviků, proč si myslíte, že jsou, nebo nejsou přínosné?“ V poslední otázce měli účastníci doplnit, kde získali informace na základě kterých hodnotili v předchozích otázkách 5 a 5 cvičení.

Co byl výsledek? 

• Lidé s CLBP vnímali specifická cvičení, jako prospěšnější.
• Svá přesvědčení o prospěšnosti těchto cvičení získali od zdravotníků

Výsledky této studie jsou v souladu s výzkumy poukazujícími na to, že lidé s CLBP upřednostňují konkrétní diagnózu a plán léčby přizpůsobený této diagnóze. Autoři dále diskutují, že pokud dané cvičení není v souladu s předchozím přesvědčením jedince, může vyvolat negativní reakci a sníženou adherenci obecných programů. Navíc byl ve vnímání daných cvičení zaznamenán i velký nesoulad, což opět ukazuje k velmi individuálnímu vnímání bezpečnosti/prospěšnosti těchto cvičení/pohybů.

Vnímání lepšího přínosu specifického cvičení lidmi s CLBP v této studii je tak opačné oproti literatuře, které poukazuje na přínos obecných cvičení a odpoutání se od biomechanického modelu bolesti. To znamená, že existuje nesoulad mezi přesvědčením pacientů o výhodách určitého typu cvičení pro CLBP a tím, co ukazuje vědecká evidence. Výsledky této studie navíc ukazují, že někteří lidé s CLBP projevují obavy z flexe páteře bez ohledu na způsob cvičení (obecný nebo specifický přístup). To naznačuje, že lidé s CLBP mnohdy potřebují spíše specifickou edukaci a/nebo progresivní přístup založený na expozici při provádění pohybů založených na flexi páteře v rámci cvičebního programu.

Je dobré doplnit, že se jedná o zahraniční studii, kde pojem "core", nebo obecná cvičení mohou znamenat něco jiného jak pro laika, tak fyzioterapeuta. Svejně tak připomenout, že ani na jednu stranu nemůžeme říci, že by některý ze cviků byl lepší, nebo horší. Tato studie spíše zkoumá přesvědčení účastníků s CLBP, nežli by doporučovala určitá cvičení. Nicméně neprospěšná přesvědčení o pohybu v souvislosti s bolestí zad a o bolesti zad obecně panují i v Česku. Proto je důležité tato data brát v potaz a klást důraz na edukaci klienta a následnou zpětnou vazbu, jak čemu porozumněl, což může mít souvislost jak s adherencí vytvořeného programu, tak jeho účinností.

Pokud jsme tedy v průběhu předešlých let byli schopni s nejlepším vědomím a svědomím naučit lidi chápat bolest dle staršího přístupu, mohli bychom naší edukací přeučit toto chápání bolesti v modernější biopsychosociální model? 

Zdroj:

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38379359/

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/papr.13354